„Svoboda a možnost si jít zaběhat kdykoliv a kdekoliv je jedinečná,“ tvrdí Kris Bartoňová

Nadšená běžkyně, žena sršící energií. Na předních příčkách žebříčku zájmů má sport, aktivní životní styl a zdravou stravu. Možná ji znáte jako kapitánku běžeckého klubu Adidas Runners Prague, možná z blogu a facebookové stránky Running Blondies. Zpovídali jsme Kristýnu „Kris“ Bartoňovou.

Kde se zrodil nápad založit váš blog – lépe řečeno značku – Running Blondies?

Tak upřímně – i my s Jitkou (Jitka Dúbravská, spoluautorka blogu, kapitánka Adidas Runners Prague – pozn. red.) jsme nedávno podlehly aktuálnímu trendu opuštění od blogu a už jsme k zastižení hlavně na Instagramu. Ale nemění se důvod, proč ho máme. Snažíme se lidi inspirovat a motivovat, aby svůj čas trávili aktivně a neseděli doma na zadku. Jako kapitánky běžeckého klubu Adidas Runners Prague máme v kalendáři i velké množství zajímavých závodů a snažíme se nalákat další lidi, aby se nebáli zkusit si trochu zazávodit. Prostřednictvím blogu a Facebooku je chceme přizvat i na naše tréninky, protože máme v týmu opravdu báječné trenéry. Klub vedeme jako kapitánky už skoro dva roky, a za tu dobu se tam vytvořila skvělá parta lidí a běžců, která se navíc pravidelně rozrůstá o další nováčky. Rádi pozorujeme začátečníky, třeba když s námi někdo zdolává své první kilometry. Vedle nich máme ale i běžce, kteří pravidelně stojí na stupních vítězů těch největších závodů.

Jak je vidět, během prostě žijete. Zájmy a koníčky se ale s věkem a s různými okolnostmi mění – mění se vztah k nim, intenzita, průběh… Jak se za tu dobu – od založení blogu po současnost – změnil vás vztah k běhu? 

Myslím, že běh už je nejen pro mě taková trvalá a vyzrálá láska. Už to není jen o prvopočátečním nadšení, běhání a tréninky se staly neměnnou součástí toho, jak žijeme. Ač jsme s Jitkou obě dost vytížené, pro běh si vždycky čas najdeme. Ta svoboda a možnost si jít zaběhat kdykoliv a kdekoliv je jedinečná.

Kombinujete běhání i s jinými sporty?

Od mala hraji tenis. Posledních pár let ráda chodím po horách, a teprve teď si začínám uvědomovat důvod, proč mě jako malou rodiče neustále honili po kopcích. Je to ten nejpřirozenější pohyb a zvládne ho každý. A k tomu ta krásná místa, která máme prakticky každý pár kilometrů od svých domovů!

A jaký je váš odpočinek? Předpokládám, že je aktivní.

Mám ráda cestování a svoji práci. Nejsem typ člověka, který sebou plácne na pláž, ale ráda se jdu podívat na východ slunce na Sněžku nebo chodím po horách a objevuju další krásná místa. Speciální místo mají v mém srdci Tatry a hory obecně – to už asi chápete. Mezi další destinace, na které si brousím zuby, patří Island a Norsko.

Vraťme se ještě k tomu běhu. Tento sport je určitě o velké radosti, ale i velkém úsilí. A odměnou často nebývají jen vyplavené endorfiny a krásná postava. Má běhání i nějaké „stinné stránky“?

Pokud někdy uslyšíte diskuze zapálených běžců, tak vás možná překvapí, že to chvílemi bude znít jako sešlost lazarů, protože každý máme za dobu, co běháme, už nějaké „bolístky“. Proto se snažím i svým běžeckým přátelům pořád radit, aby rozhodně nepodceňovali rekonvalescenci. Sama moc dobře vím, jak člověk může dopadnout, když to v sezóně trochu přežene.

Přesně na to jsem narážela. Zrovna na vašem těle se totiž to běhání projevilo i negativně. Jak?

Letos jsem po dlouhé šňůře oblíbených závodů skončila nepohyblivá s „bloklými“ zády. Takže jsem musela začít víc poslouchat svoje tělo a posilovat ty části, které mi v další sezóně pomohou vyvarovat se podobným problémům. Lidi, co běhají pro zábavu, většinou neví, že by měli pravidelně chodit na fyzioterapie a stejně pravidelně svaly protahovat a posilovat. A to je, jak teď sama vím, prostě základ. Každého, kdo se na tuhle část tréninku vykašle, zdravotní problémy dříve nebo později doženou.

Jaký je váš osobní recept na vypořádání se s možnými negativními dopady běhání?

Já osobně chci zvolnit v běhu a přidat více práce s fyzioterapeuty a trenéry. Můj plán je teď nejvíc zaměřen na posílení středu těla a zad a protahování. Je to doslova „běh“ na dlouhou trať, ale když člověk tři měsíce žije s každodenní bolestí, tak má opravdu velkou motivaci!

Běháte tedy dál. Je to v něčem jiné?

Měla jsem na výběr – buď pokračovat dál a ignorovat signály, které mi tělo vysílalo, nebo jsem mohla dopadnout tak, že už si nezaběhám. Takže rozhodování nebylo těžké. Běhám od té doby čtyřikrát týdně a ve zbylých dnech mám naordinováno posilování a fyzio. Běhu se nikdy nevzdám, takže každý pokrok, který pozoruji ve zlepšení stavu zad, beru jako úspěch. A taky jsem ráda, že moje zkušenosti s léčbou mohou pomoct i dalším běžcům, které trápí podobné potíže.

 Co byste poradila ostatním běžcům? Takové základní pravidlo jednou větou.

 Určitě odpočívejte a protahujte se!