„Na vašem místě bych už déle nečekal,“ přesvědčoval mě milý lékař (podle vzhledu soudě o něco málo starší než já) v centru asistované reprodukce při naší další schůzce. Poté, co nám první pokus metodou IUI nevyšel, jsme se s partnerem o dva měsíce později rozhodli jít opět štěstí naproti.

Okatý tmavovlasý doktor mi diplomaticky naznačoval, že vzhledem k mému věku (v té době mi bylo 36) už nemám moc času na pokusy s malou pravděpodobností úspěchu. Už minule jsem se zmiňovala, že pomocí IUI otěhotní pouze 5 až 15 procent žen.

Sympatický doktor svoji poznámku mířil jednak na to, že by mi prostě z biologického hlediska mohl ujet vlak, a také na to, že výkony související s umělým oplodněním lze na pojišťovnu vykázat pouze do dne dosažení 39 let pacientky. Poté si vše hradíte sami. A věřte, že to jsou částky astronomické.

Proto jsme se tentokrát rozhodli pro druhou variantu – IVF.

Pobláznit vaječníky

IVF – in vitro fertilizace – je oplození mimo tělo a jde už o složitější proces, který začíná hormonální stimulací. Oč tu běží? Během normálního cyklu ženě přirozeně dozrává jedno vajíčko. Aby se zvýšila šance na úspěšné zahnízdění embryí, je nutné vaječníky tak trochu „pobláznit“, aby nechaly dozrát víc folikulů (folikul je jakési pouzdro obsahující vajíčko obalené vrstvami buněk). A to je právě úkolem naordinovaných hormonů.

V momentě, kdy se vyvolá ovulace (na správný průběh dohlíží během pravidelných návštěv kliniky doktor), vám lékař v krátkodobé narkóze – zhruba 10 až 20ti minutové – vajíčka odsaje. V ten samý den partner odevzdá sperma, které záhy putuje k vašim vajíčkům. A pak už jen čekáte, kolik se jich uchytí.

Vpravení embrya do dělohy a pak už jen čekání

Pokud se zadaří, po pár dnech vám doktor embrya pomocí katétru vpraví přímo do dělohy. A nastává další fáze – jste napnutí, zda se dostaví menstruace či nikoli. Pokud nepřijde, nervózně přešlapujete u těhotenského testu a očima kouzlíte dva proužky…

Studie uvádí, že šance na otěhotnění po jednom IVF v mé věkové kategorii jsou při úspěšném přenosu 43 procent. Pro ženy osmatřicetileté až čtyřicetileté se samozřejmě šance snižují – v tomto případě na pětatřicet procent.

Pojišťovna IVF hradí, ale…

Takže, na recepci kliniky jsem si nechala z účtu strhnout dvanáct tisíc (dnes to je o několik tisícovek víc, podle volby kliniky) jako zálohu na platby. Pojišťovna totiž sice hradí IVF 4x za život, ale nezaplatí všechny laboratorní výkony.

Jen namátkově – kolik co stálo/dnes stojí nad rámec hrazení pojišťovnou:

  • echokatétr (kterým vám zavedou oplodněné vajíčko do dělohy) 900 Kč (dnes 1200,-)
  • prodloužená kultivace embryí 4000 Kč (dnes 3500,-)
  • zamrazení nepřenesených kvalitních embryí na 3 roky 2490 Kč (dnes 3500,-)
  • metoda ICSI – vpravení spermie injekcí do cytoplazmy vajíčka –  6000 Kč u 2 vajíček, u 10 vajíček 9000 Kč… (dnes 5000,- a 8000,-)

Udělat maximum

To jsou zhruba základní položky, se kterými by měl každý, kdo podstupuje IVF, prakticky počítat. Teda myslím, že skoro každý, protože na klinice vám všechno vysvětlí tak, že vše odkýváte. Chcete přece pro své otěhotnění udělat maximum.

V lékárně jsem pak vysolila dalších pět tisíc za hormony. Na doporučení lékaře jsem si nechala předepsat ty lepší – samozřejmě dražší. Není divu, že některé páry se kvůli umělému oplodnění zadluží. A tak jsem si začala píchat injekce hormonů…