Zatímco moje nejlepší kamarádka měla každým dnem rodit, já jsem se připravovala na to, že (snad) konečně otěhotním. Den, kdy mi měli odsát vajíčka, se rychle blížil…
Na píchání injekcí s hormony jsem si i přes odpor k jehlám nakonec zvykla. Musela jsem. Protože mi ani nic jiného nezbylo.
Co je hyperstimulační syndrom?
Chodila jsem pravidelně do centra asistované reprodukce na kontroly. To je potřeba, protože jedním z možných rizik umělého oplodnění je takzvaný ovariální hyperstimulační syndrom. Co to je?
Hyperstimulační syndrom (označován OHSS) souvisí s hormony. Právě jejich podáváním se vaječníky můžou zbláznit natolik, že v nich dojde k tvorbě obrovského množství vajíček. Projevuje se to bolestmi v podbřišku, nevolností, přítomností volné tekutiny v dutině břišní a zvětšením vaječníků.
Závažnější forma OHSS
Existuje i závažnější forma hyperstimulačního syndromu, kdy vám může hrozit dehydratace, porucha srážlivosti krve, výpotek na plicích a někdy dokonce i trombóza.
Poučena o tomto riziku, i o tom, že se OHSS vyskytuje zhruba v 0,5 – 1 procentu případů, jsem doufala, že se mi vyhne. Netřeba si připouštět ještě další stres… A navíc, na pravidelné kontroly do centra asistované reprodukce chodíte právě i proto, aby díky monitorování hormonálních hladin během stimulace a ultrazvukové kontrole vaječníků lékař případně dávkování hormonů upravil.
Pokaždé jiný doktor
Po první návštěvě centra v době hormonální stimulace jsem si mohla stoprocentně oddechnout. Doktor – nebo to byla doktorka? Už si ani nevzpomenu, protože na klinice, kterou jsem s partnerem navštěvovala, vás objednají k tomu lékaři, který má zrovna v den vaší kontroly službu. Prostě mě ujistili, že hyperstimulační syndrom u mě nehrozí.
Ještě k tomu střídání lékařů. To mi, pravda, moc po chuti nebylo. Je to takové neosobní a navíc – roztahovat nožky pokaždé před někým jiným není zrovna dvakrát příjemné. Alespoň pro mě ne.
Hlavy mediků skoro až v rozkroku
V této souvislosti se mi vybavuje historka, která se stala mé nejlepší kamarádce. Když v pokročilém těhotenství chodila na pravidelné kontroly už do jedné z pražských porodnic, podepsala, že jejím vyšetřením můžou být případně přítomni i studenti medicíny.
„Když jsem tam tak jednou ležela na gynekologickém křesle, nahrnulo se do ordinace osm mladých mediků – CHLAPŮ! Kdyby ale jen stáli u dveří. Oni koukali doktorovi přímo pod ruce, div mi někteří nestrčili hlavu až do rozkroku! Chápu, že nějak praxi získat musí, ale pro příště bych se role figurantky radši vzdala. Byla jsem rudá až na zadku,“ popisovala mi.
Holčička na svět přijde s „hotovou výbavou“
Takže, dozvěděla jsem se, že mi dozrává 8 folikulů (dutinka ve vaječníku obsahující vajíčko). Zajásala jsem. Říkala jsem si, že z „tolika“ vajíček se přeci nějaké chytit musí.
Mimochodem, víte, kolik folikulů vám během reprodukčního období dozraje, kolik jich je vhodných k oplodnění? Ne, jinak… Vajíčka se ve vaječnících tvoří v průběhu prenatálního období. A na svět už holčička přijde s „hotovou výbavou“. Po jejím narození každý z vaječníků obsahuje několik set tisíc folikulů. Většina z nich během života zaniká a na začátku puberty jich dívka má už jen asi 100 – 150 tisíc. Do stadia zralého folikulu, který uvolní vajíčko schopné oplodnění, jich doroste zhruba 400.
Spermie se obnovují. Vajíčka ne!
Shrnu to. Zatímco spermie se obnovují po celý život muže, žena při svém narození má daný definitivní počet vajíček. Žádné další jí už nikdy nevzniknou. Jen zanikají.
Také je dobré zmínit, že reprodukční období ženy trvá 35 – 40 let. Podle výzkumu embryologů je nejkvalitnější vaječná buňka kolem 24. roku věku. Počet vajíček nejrychleji začne klesat po pětatřicítce a dvacet procent osmatřicátnic má dokonce vaječníky zcela vyčerpány…
Samotný zákrok? Těšila jsem se
No, ale zpět. Blížil se den, kdy jsem měla v krátkodobé narkóze podstoupit odběr vajíček. Těšila jsem se. Ani nevím proč. Samotný zákrok? Říkala jsem si: „Usnu, doktor odsaje vajíčka, která se v laboratoři oplodní, pak mi je vrátí zpátky do dělohy a budu jen čekat, jak to dopadne.“ Takhle nějak jsem si to představovala.
