Dokážete si představit jeden den bez internetu? Bez Facebooku, Instagramu, diskuzí, bez hledání dopravního spojení, bez GPS navigace, bez pracovního mailu… Možná si teď řeknete, že ano, přece na internetu nejste závislí. Zkuste tyto dny vydržet dva nebo tři. Nejspíš už se objeví malá úzkost.
Všichni víme, že život on-line je žrout času. Málokdo se ho ale umí vzdát a málokdo si uvědomí, jaké v on-line prostoru číhá nebezpečí.
Internet už je dnes samozřejmost. Stejně tak se ale běžnou součástí života stává pojem digitální úzkost. Digitální úzkost je pocit spojený s tím, že se k internetu najednou nedostaneme, i pocit, který máme, protože víme, že naše závislost na hledání hesel a komunikaci s přáteli on-line není něco, čím bychom se měli chlubit.
Najde si i vás
Ve vztahu k internetu jsme tak víc a víc citliví a zranitelní jsme právě i na něm. On-line můžeme najít informace, které chceme, i ty, které vlastně nechceme. Na internetu zjistíme hodně věcí, hodně věcí si ale internet může zjistit od nás a o nás. Nejzranitelnější jsou přitom ženy a malé děti.
Zvláště pokud se týká těhotenství nebo výchovy dětí, radí se žena s internetem. Vyhledává hesla, píše do diskuzí, radí se s odborníky i „odborníky“, nachází nové kamarádky. A právě tady číhají hlavní nástrahy nekonečného on-line světa.
Odborník, kam se podíváš
Na internetu totiž všichni vědí o všem všechno, a hlavně nejlépe. Jsou to takové vtíravé tchýně, stokrát chytřejší, lepší a důslednější. A na to pozor. Ne všechny pravdy na internetu jsou pravdy, ne všechny rady, recepty, životní zkušenosti jsou ty pravé informace, kterým byste měly věřit.
Stále platí, že pokud sháníte informace o nějakém výrobku, o nemoci nebo hledáte jakoukoliv radu, využívat byste měli primárně velké servery – stránky firem, které výrobek vyrábějí/prodávají, webovky skutečně existujících institucí a podobně.
Diskuze jsou sice od lidí a pro lidi. Tady je ale potřeba být na pozoru. Nikdy nevíte, na koho narazíte, nevíte, kdo a s jakým úmyslem příspěvky píše. Mějte na paměti, že člověka, kterého po internetu znáte třeba několik let, nemusíte opravdu znát. Může to být jen smyšlená osoba, jakési alter ego. Ta milá paní středního věku může být klidně chlap. A nemusí vám radit ve vašem zájmu. Někdy pořádně nepoznáte ani člověka, kterého vídáte každý den. Jak moc můžete znát někoho, koho jste nikdy neviděli?
Nezapomínejte na pravidla
Možná si ťukáte na čelo, že přece víte, jak se na internetu chovat. Čas od času byste si měly tato pravidla ale zopakovat. V první řadě nezveřejňujte osobní údaje – chraňte své rodné číslo a číslo vaší kreditní karty. Nedávejte na internet nic, za co byste se mohli stydět nebo co budete chtít později skrýt – ve světě internetu to zůstane navždy. Jde o fotky, videa, a právě i informace o sobě nebo svých blízkých. Z počítače se vždy odhlaste – odhlaste se z mailu, Facebooku, diskuzí i ostatních stránek.
Pozor na PHISHING
Není spam jako spam. Ty opravdu důmyslné se totiž jako spam vůbec netváří. Pojem Phishing jste možná ještě neslyšely, určitě už jste ale četly příběh nějakého člověka, který se tak zvaně nechal nachytat – poslal peníze člověku, kterého neznal, a ten ho okradl nebo uvěřil nadaci, která neexistuje.
Phishing jsou podvodné maily, které útočí na uživatele internetu a jejich cílem je získat jejich osobní údaje – jako jsou právě údaje ke kreditním kartám nebo přihlašovací údaje. Obsah mailu zní jako oficiální dopis společnosti, vyzývá vás, abyste znovu zadaly své údaje kvůli kontrole, aktualizaci a podobně. V textu mailu je odkaz, který uživatele přesměruje na stránky, které si už po zadání údajů dělají, co chtějí.
Takové maily ignorujte a rovnou je mažte. A znovu připomínáme – vždy se při odchodu od počítače odhlaste.
Co je to phishing?
Anglické slovo fishing znamená rybaření, rybolov, což v tomto kontextu označuje rozesílání „návnady“ (e-mailových zpráv) v naději, že „se chytí“ oběti. Náhrada prvního f za ph má několik vysvětlení; nejpravděpodobnější je přirovnání k tzv. phreakingu, resp. obecně je záměna f za ph běžná v tzv. leetspeaku, slangu používaném v internetové subkultuře. V češtině se slovo používá velmi často neupravené, případně se používá „počeštěná“ varianta rhybaření, případně rhybhaření, rhybolov, rhybholov.