Třetina dětí má zdeformované nohy. Hrozná statistika. Co s tím? „Zdravá noha představuje mimo jiné základ pro správné postavení celého pohybového aparátu. A pokud se nevyvíjí tak, jak má, může způsobit řadu zdravotních komplikací,“ říká Ivana Kamencová – pedikérka, členka České podiatrické společnosti a ředitelka pobočky spolku Bosá turistika v sokolovském okrese. A také autorka projektu Vítkův chodník, jehož cílem je osvojení si zdravých návyků v péči o nohu.
Podle lékařských studií se více než 99 % dětí rodí se zdravýma nohama, ale už v předškolním věku jich třetina má nějaké deformity. Čím to podle vás je?
Když pozorujeme miminka, jak nožkama chytají různě zavěšené hračky nad sebou, uvědomíme si, že jejich prsty u nohou mají stejnou úchopovou schopnost jako prsty na rukou. Malá nožička je nesmírně pohyblivá. Pokud svaly na nohách neustále pracují, chodidlo se vyvíjí daleko lépe, než když je pohybu zabráněno. A čím se mu brání? Třeba když dítěti navléknete těsné dupačky nebo ponožky, jen proto, že jste je dostala od babičky. Nebo když mu dáte do kočárku boty, protože to je krásné. Později pak špatným výběrem bot… Takže už takhle brzo se zadělává na pozdější problémy.
Řada studií poukazuje na to, že děti, které chodily zhruba do sedmi let co nejvíce naboso, mají nohy zdravější, než ty děti, které nosily převážně boty.
A to byl jeden z důvodů, proč jste vytvořila Vítkův chodník? (V soutěži Nejlepší nápad desetiletí, vyhlášené v roce 2010 Karlovarským krajem, obsadil v kategorii malých projektů druhé místo – pozn. red.)
Ano. Mou profesí je pedikúra, kde mám i dětskou klientelu, a tak jsem si řekla, že něco pro děti udělám. Podnětem byly ale i statistiky vypovídající o tom, kolik předškolních dětí má třeba ploché nohy. Je důležité si totiž uvědomit, že zdravá noha představuje mimo jiné základ pro správné postavení celého pohybového aparátu. A pokud se nevyvíjí tak, jak má, může způsobit řadu zdravotních komplikací, jako jsou například vbočený palec, bolesti zad, hlavy, kloubů…
Popište nám Vítkův chodník…
Dala jsem dohromady obecně známé informace a složila je do naprosto jednoduchého mechanismu. Vítkův chodník tvoří kazety s výdřevou, pak prázdné kazety, které si naplníte nejrůznějšími přírodními materiály – oblázky, kaštany, korkovými zátky, fazolkami… Po nich děti chodí, nebo se je snaží prsty uchopit a tak nohu nejen reflexně ovlivňují, ale i posilují.
Kazety můžete srovnat, jak chcete. Přičemž dítě by na jedné mělo udělat alespoň 3-5 krůčků. Pak si opět stoupnout na zem a volně přejít na další kazetu.
Dále je sada doplněna o balanční podložky, ty jsou dobré na udržení a cvičení rovnováhy, o stupínek, ten zase učí stát rovně a posiluje svaly nohou. Míček pak pomáhá vytvořit si správně klenbu, stejně tak ježek, který navíc masíruje. Součástí chodníku je i lano, na něm se děti učí klást chodidlo tak, aby směřovalo rovně do správného postoje.
Upozorňujete, že děti nemají chodník používat před spaním. Proč?
Protože ovlivněním reflexních zón chodidel dojde k povzbuzení celého organismu a děti pak špatně spinkají.
Vysvětlete laikovi, jaké máme na noze reflexní body.
Zjednodušeně řečeno – chodidlo se dá představit jako sedící člověk. Kde je palec, tam je hlava, střed chodidla představuje trup, pata je pánev. Reflexní zóny jsou jak na nártu, tak z boku chodidla i zespoda.
Takže na Vítkově chodníku vlastně děti posilují celé tělo.
Ano. Tuhle jednoduchou reflexní masáž chodidel, kdy se cíleně neovlivňuje jen určitý bod, ale obecně povzbudí celý organizmus, popsal ing. Jiří Janča v knize Alternativní medicína. A já to naprosto zjednodušila. Propagátoři reflexní terapie manželé Patakyovi říkají, že když vám do bot vklouzne nějaký kamínek, tak většinou píchá do toho místa, které potřebujete povzbudit…
Zeptám se vás, když jste šla sem, uvědomovala jste si chůzi?
Ne. Pro mě je to automatický pohyb.
A tak to má většina lidí. Jakmile se naučíte chodit, tak si ten pohyb (ať už dobrý nebo špatný) uložíte a pohybujete se tak do té doby, než to na vědomé úrovni změníte. Příklad – měli jsme kurz k Vítkovu chodníku pro budoucí maséry a byli na něm studenti 2. až 4. ročníku. Když jsme je postavili na plantoskop (zařízení, které přesně ukáže zatížení nohy – pozn. red.), zjistili jsme, že většina z nich měla zvětšenou lordózu – větší prohnutí v bedrech, neměli zpevněný střed těla, a chodidla nestejnoměrně zatěžovali. Jakmile jsme je jednoduchou jógovou ásanou – pozicí hory – srovnali, začali zapojovat správné svalové řetězce a jejich postavení se změnilo. Takže správně chodit nebo stát vyžaduje naši plnou pozornost. Bez ní většinou svaly povolíme a začneme tělo někde přetěžovat.
A jak se má správně chodit?
To je spíš otázka pro fyzioterapeuta, ortopeda nebo odborníka na spirální dynamiku. Líbí se mi k tomuto tématu přístup paní Clary Lewitové. Já to v současnosti vnímám tak, že by chůze měla být na vědomé úrovni – pozorností začneme své tělo navádět do správného postavení. Na začátek stačí pár minut denně, při chůzi do práce, stání na zastávce a podobně. Samozřejmě ale když k tomu máte vhodnou obuv.
Jak dlouho trvá špatný návyk odnaučit?
V první řadě musí člověk o změnu mít zájem. Ze života: bolí vás záda, zajdete k lékaři… skončíte u fyzioterapeuta a ten s vámi začne cvičit a vy se pomalu rovnáte. Zpočátku vám může připadat vaše postavení nepřirozené, jako byste stála nakřivo, nebo že padáte, že nedržíte rovnováhu. A to do té doby, než pochopíte, jaké svaly máte zapojit. Důležité je si to uvědomovat pravidelně, každý den. A právě na to je dobrý Vítkův chodník, jehož cílem je, aby dítě jednotlivé pohyby uplatnilo i v běžném životě.
Třeba je také dobré naučit se svlékat a oblékat ponožky a boty vestoje. Mnoho lidí to neudělá bez opory. Ale když se to dítě (i dospělí) naučí, postupně nohy zesílí. Skvělé jsou i úchopové cviky nohou. Vždyť nemusíme všechno zvedat rukama! A když jsem mluvila o uvědomování si správného postoje nohou, tak ten třeba ženy můžou krásně cvičit doma u vaření.
A jak si teda u sporáku správně srovnat nohy?
Naboso nebo ve vhodné obuvi byste měla stát na šíři boků, rovinu by měl tvořit kyčel, střed kolena a druhý prst na noze. To znamená, že prsty u nohou hledí vpřed. Pomůže vám, pokud máte doma na podlaze nějaký vzor, nebo spáru. Je to stejné jako ve Vítkově chodníku na laně, kde dítě si na něj postaví střed paty a druhý prst.
Jste také propagátorka chůze naboso, která podle fyzioterapeutů tělu přináší jen samé benefity. Kdy a kde je podle vás nejlepší s ní začít?
V první řadě je třeba říci, že bosá chůze není pro všechny. Někdo má zdravotní omezení a jiný ji rezolutně odmítá. Pokud s ní ale chce někdo začít, tak podle mě je k tomu nejlepší doba na jaře a na materiálech, které vám budou příjemné. Mělo by nás to bavit, noha se tak stává vnímavější.
Začněte třeba na plochých kamenech, na zahradě na trávě, v lese, když jsou vlhčí šišky, tak jsou také měkoučké. U nás v Krušnohoří je kyselá půda a hodně mechu, takže to je pro bosou chůzi taky naprosto úchvatné. A postupně nenásilně přidávejte další materiály.
Chůze naboso znamená spojení se zemí, začnete vnímat její vibrace, probudí se vaše intuice, a ta vám napoví, co je pro vaše tělo nejlepší. Chodím naboso, v bosých botách nebo v klasické obuvi, podle toho jak to cítím.
Takže začátečníkům stačí pár minut denně?
Určitě. A pokud se vám chůze naboso zalíbí, je spousta možností, jak ji využít. Třeba David Mrhač v roce 2013 založil spolek Bosá turistika, který pořádá spoustu akcí, výletů, dílniček pro děti.
Igor Slouka má podobný projekt, navíc skvěle zpracoval metodiku chůze naboso. V Česku je i několik stezek a zábavních center pro bosé nohy. Možností pro bosou nohu je mnoho. Například v červenci bude v Kraslicích 4 km trasa naboso v rámci mezinárodní akce Klubu českých turistů ze Sokolova…
Když bych to tedy měla všechno shrnout: správná chůze a správné postavení nohy je základ pro celkové zdraví člověka?
Určitě je to jeden z mnoha faktorů. Víte, pokud chcete pro sebe něco udělat, ať už to je bosá chůze nebo jen cvičení chodidel, nemusíte tomu cíleně věnovat 20, 30 minut denně. Stačí si to prostě jen uvědomit – když půjdete nakoupit, pro dítě do školky… Myslet na to, jak kladete nohu a v tu chvíli už vlastně cvičíte, rovnáte se. Chůze dnešních lidí vydává dunivý zvuk, jak noha dopadá na zem. Dupání je jedna z věcí, kterou můžete v paneláku naštvat souseda pod vámi. Ale když svůj krok zvědomíte, stane se koordinovaný, najednou bude tichý a správný. A u mnoha lidí se tak časem odbourá i řada zdravotních problémů, například přestanou bolet záda, hlava, kyčle, cíleným cvičením můžete napravit své vbočené palce, předejít zarůstání nehtů…
