Krásné dlouhé blonďaté vlasy, drobná postava, přátelský výraz ve tváři. Jedenadvacetiletá Martina Ptáčková vůbec nevypadá jako rváč. Do pře byste se s ní dostat ale opravdu nechtěli. Je několikanásobnou vítězkou mezinárodních závodů, stříbrnou a bronzovou medailistkou z Mistrovství světa a amatérskou mistryní ČR v kickboxu. A nejspíš o ní ještě hodně dlouho uslyšíme.
Jak se takový andílek jako ty dostal ke kickboxu?
Ke kickboxu jsem se dostala díky tátovi a trochu náhodou. Jako malá jsem byla velice nemotorné dítě, rodičům tak přišlo jako dobrý nápad, abych začala chodit do nějakého sportovního kroužku. V té době se otevíral kroužek s prvky bojových sportů, a tak mě táta přihlásil právě tam. První hodiny byly doslova hrozné, ale když táta viděl, že jsem odhodlaná makat, začal trénovat se mnou. Vydrželo nám to dodnes. Později se k nám přidal i bratr Pepa. Zezačátku nikdo nepředpokládal, že budu v této disciplíně závodit, chtěla jsem se naučit hlavně bránit se proti možnému násilí.
Počáteční impuls tedy byli rodiče. Co tě vede a posouvá dál? Je to touha být nejlepší?
Touha být nejlepší mě samozřejmě velmi motivuje, a to nejen ve sportu, ale v životě obecně. Ráda překonávám překážky a výzvy. Jdu si vždy za svým cílem. Mým heslem je, že vše je v nás. Píšu i motivační knížku. Plním si své sny a není jich zrovna málo.
Zpátky ke sportu. Když tě vidím, fakt si nedokážu představit, že se dokážeš rozzuřit a někoho praštit…
Právě proto se věnuju i diplomacii. To je vlastně opak mého sportu. Jak vždycky ráda říkám, věci se snažím řešit diplomatickou cestou, a teprve, když to opravdu nejde, volím tu druhou cestu. Ale jsem hodná holka! Když nemusím, konflikty nevyhledávám. I tak je problémů všude zbytečně moc. Zároveň ale musím podotknout, že si rozhodně nenechám nic líbit.
Co zdravotní stránka tvého sportu? Přece jenom boj bývala vždycky čistě mužská záležitost. Jak takový sport změní tělo ženy, stravování, režim…
Vedu zdravý životní styl. Snažím se jíst zdravě, sportovat, myslet pozitivně. Sport má určitě příznivé účinky. Člověk se fajn odreaguje a přijde na jiné myšlenky.
A teď k tvojí druhé „zálibě“ – jak ses od bojových sportů dostala k diplomacii?
Diplomacie, mezinárodní vztahy a výuka jazyků byly obory, co mě vždycky zajímaly. Studovala jsem Střední odbornou školu pro administrativu EU – obor Diplomatické služby a nyní pokračuji ve studiu na vysoké škole.
Diplomacie a bojový sport. To zní jako dobrá kombinace – v diplomacii se ostré lokty hodí, v ringu zase trocha etiky a právě diplomacie. Tvoje budoucnost je v ringu, nebo v mezinárodních vztazích?
Sport obecně mám velice ráda, ale pouze aktivní. Určitě bych se nevydržela dlouho dívat na sportovní pořady v televizi – dokonce ani na bojové sporty. Bez bojových sportů si život už neumím představit. Určitě by mi to chybělo. Mimochodem jsem se o tom přesvědčila, když jsme se jim nemohla věnovat – po zlomenině. Svoji budoucnost vidím ale hlavně na poli mezinárodních vztahů a diplomacie. Určitě ne v ringu mezi provazy. Nejsem ten typ, co tráví hodiny v tělocvičně.
Máš vůbec nějaký volný čas? Co děláš, pokud máš chvíli pauzu?
Čtu si, kreslím, navrhuji, píši povídky, mám mnoho nápadů. Ráda si jdu zabruslit, do kina. Prostě všechno možné.
Jsi taková renesanční dívka. Od všeho trochu a všechno na výbornou. Martino, jsi tváří několika kampaní věnujících se ženské kráse. Co bys vzkázala ostatním ženám?
Nic není nemožné. Chce to jen chtít a jít si za tím, co chcete. Nikdy nic nevzdávejte. Život je boj. Plňte si své sny. Buďte silné, cílevědomé a plné elánu. Získáte větší sebevědomí a soběstačnost. Staňte se vzorem samy sobě i ostatních.
