Regína Gauglitz pracovala dlouhou dobu ve velké telekomunikační firmě. Práce ji ale po čase přestala bavit, což se nedalo říct o její vášni pro pečení, zdobení perníčků, vaření a zdravou výživu. Nakonec dokázala skoro nemožné a je majitelkou prosperujícího a lákavého krámku Královské dobroty v centru Chrudimi.

Mohla bys nám představit svůj krámek? A jak tě vlastně napadlo si jej otevřít?  

Na mateřské jsem se začala, asi jako všechny maminky, více zajímat o stravu. Změnily se mi ohledně potravin priority a dalo mi velkou práci koupit pro děti i sebe takové potraviny, jaké sem si představovala. Jezdila jsem k farmářům, řezníkovi a vše to zabralo spoustu času. V lokalitě, kde žijeme, byla nabídka zdravých a kvalitních potravin docela špatná. A já k obchodním řetězcům získávala čím dál větší odpor, a zároveň jsem si uvědomovala, že je spotřebitel často klamán. Začala jsem si sama pro sebe zkoušet vařit, péct a také třeba dělat sýry, abych mohla dětem kvalitní domácí stravu nabídnout. Objevila jsem, že mám na vaření a na pečení talent. Co připravím, lidem chutná, mám nápady na vhodné kombinace chutí a vůní. Šílený nápad otevřít si v Chrudimi farmářský obchod začal dostávat obrysy.

Kde ho najdeme a co v něm koupíme?

Královské dobroty najdete v samém centru Chrudimi, na Žižkově náměstí. Snažíme se snoubit zdravou výživu, potraviny od lokálních malovýrobců i z naší vlastní kuchyně – můžete si u nás dát svačinu, čerstvý fresh či dobrou polévku k obědu. Zpracováváme také vlastní džemy a sirupy. Pro Chrudim je většina sortimentu netradiční, o to více práce mi dá zákazníky s ním seznámit a naučit je k nám chodit. Koupíte u nás potraviny od mouky až po bio maso či pršut české výroby. Společným jmenovatelem je pro nás kvalita, čerstvost a jednoduchost. A také umíme nabídnout něco, co dnes anonymní supermarkety neumí – poradit. Co si počít s kterou speciální moukou, masem, co bychom komu doporučili za specialitu přímo na míru, co je která netradiční surovina a jak se používá.

Připravuješ některé dobroty ze sortimentu sama? 

To jsem si sice vysnila, bohužel je to ale při provozu krámku a všem, co to obnáší, nereálné. Naštěstí mám velké štěstí na spolupracovníky. Nicméně, stále v kuchyni pomáhám s přípravou všeho potřebného, vymýšlím, co budeme vařit, sleduji trendy. Nabízíme i zajištění cateringů na akce nebo třeba svatební dorty. Sladkosti včetně těch nejnáročnějších dortů jsou mou prací.

Co bylo na otevření krámku nejtěžší?

Nejtěžší bylo se na mateřské rozhodnout, že do toho půjdu. Po 16 letech práce v korporátní sféře jsem byla vyčerpaná, ale zároveň jsem si velmi dobře uvědomovala výhody, které mi to přinášelo. Pravidelná výplata, bonusy, telefon zdarma, služební auto… Jenže se dlouhé roky věnujete snu někoho jiného. Tohle nemám v povaze, a přestalo mě to naplňovat. Říká se, že když se rozhodnete, spojí se celý vesmír, aby vám pomohl, a přesně tak to bylo i u mě. Věci se začaly dít tak, jak měly. Začínala jsem na mateřské a s nulou na kontě. A můj sen byl prostě pomoci lidem okolo, aby mohli dobře jíst, mít jistotu, že je nikdo nešulí. Všechny nutné papíry a kontroly už jsou pro mě jen překážkou, která se musí překonat, i když je to někdy vyčerpávající.

Kromě toho, že máš svůj krámek, ve kterém prodáváš, děláš i kurzy zdobení perníčků, které mimochodem zdobíš nádherně. Jak ses ke zdobení dostala? 

Omylem (směje se). Byla to povinná aktivita na internátu, kde vychovatelky vymýšlely aktivity pro nás studenty. Mě to nebavilo, ale tak nějak mi to šlo. Takže z prvních pár perníků jsem se dostala až na vánoční perníčky ze 70 kg mouky. Všechno jsem se musela učit sama metodou pokus-omyl. V době, kdy jsem začínala, jsem neměla počítač, a i kdybych ho měla, o perníčcích tam nebylo nic. Jediná inspirace byl slovenský časopis, který vycházel 2x ročně a perníčků tam bylo tam pár. Pro mě ale tehdy byly nedosažitelnou metou. Dnes najdete na internetu vzorů a inspirace mnoho. Znám lidi, kteří jsou ve zdobení mnohem dále, ale na zdokonalování teď už bohužel nemám tolik času. Ráda ale čas od času učím jiné, abych jim ulehčila tu trnitou cestu, kterou jsem si já musela sama prošlapat.

Prozradíš čtenářkám, jak se při tak náročné práci udržuješ ve formě psychicky i fyzicky a jak to všechno stíháš? 

Tak teď zrovna moc ne, maraton, který začal před Vánoci, se nějak ne a ne zastavit, je zima a člověku se navíc nic moc nechce. Mám dvě malé děti a už jsem se naučila, že nejde zvládnout vše. Vím, kde mám hranice a co tělo potřebuje. Před Vánoci jsem každé dva týdny chodila na masáže. S psychikou mi zase pomáhají procházky po lese, houbaření, sběr bylinek a podobně. Čím jsem starší, tím víc věřím na sílu přírody a snažím se zužitkovat to, co mi nabízí. Piju na doporučení masérky čaje z bazalky pravé, do snídaně přidávám mladý oves a snažím se vyhýbat přehnaně zpracovaným potravinám. Dříve jsem měla ráda běžnou čokoládu, teď ji nevezmu do pusy. Maximálně kousek takové, kterou někdo vyrábí přímo z bobů a má nejvyšší kvalitu. Ač se nepovažuji za žádnou „biomatku“, zjistila jsem, že největší radost mi udělá třeba obyčejný dobrý farmářský tvaroh.

Už jsi zmínila, že máš děti. Co si o tvém krámku myslí? A co zbytek rodiny, jak se s tvým podnikáním smířil?

Mám dva kluky, 11 a 4 roky. Ten malý pomáhá rád, zejména mi s oblibou se šroubovákem přestavuje obchod (směje se). Starší je v telecích letech a je to s ním složitější. Zatímco ten malý se každý den ptá, co jsem mu z obchodu přivezla, ten starší nadává, že co máme obchod, tak doma nemáme nic (rozuměj to, co mají jeho kamarádi – limonády, energy drinky, kupované svačiny). Trochu s ním v tomhle ohledu bojujeme, ale většinou se nakonec mnou i naším obchodem rád pochlubí. U nás nikdo nikdy nepodnikal, a tento obor nám byl naprosto cizí. Moje mamka mi jednou řekla: Ty si stejně nedáš pokoj, dokud ten obchod neotevřeš, viď? Měla samozřejmě pravdu, jak maminky prostě mají, ale kdybych to nezkusila, celý život bych toho litovala. Je to sice náročná forma obživy, ale dokonale mě naplňuje.