Pomáhá rodinám s těžkými životními situacemi, umí podpořit, je empatická a má pochopení pro všechny lidské strachy a bolesti. Terapeutka Lucie Mucalová se každý den snaží pomoci ženám v jejich cestě za dokonalostí.
Každá žena chce být dokonalá, málokterá si ale uvědomuje, že dokonalost každý z nás vnímáme jinak a že ji vlastně všechny máme v sobě. Nejdůležitější je totiž podle Lucie pochopit sebe sama a naučit se mít ráda. Pak ta kýžená dokonalost a spokojenost přijde. Máme-li totiž rády samy sebe, nemáme pak větší problémy třeba s tím najít si partnera a žít spokojený život. Jaký je tedy podle Lucie ten recept na trvalé štěstí?
Jak jste se dostala ke své profesi?
Začínala jsem pracovat v krásné malinké vesničce Novosedly na Moravě jako vychovatelka a učitelka na 1. stupni. Už jako malá jsem snila o práci s dětmi, a ten sen se mi vyplnil. 11 let jsem působila v prostředí školy a užívala si dětí, každou chvíli jsem se snažila k dětem přistupovat malinko jinak a každý okamžik u nich rozvíjet emoční inteligence. Měla jsem štěstí na báječné rodiče, rodiče, co přijali, že nejsem „typická“ učitelka, co vyžaduje dril a výkony. Vnímala jsem bytí u dětí jinak.
Proč jste svoji profesi tedy změnila?
Po mnoha letech jsem si uvědomila, že už mi není dobře v systému, který apeluje na výkon, výkon a zase výkon. Chtěla jsem pracovat jinak, s dětmi, rodinami, ale mimo systém, který káže, co a jak se má dělat. Rozhodla jsem se jít po cestě, která bude pomáhat dětem, rodinám, lidem. Ale těm, kteří chtějí a ne těm, kteří jsou donucení, jelikož v tom jsem postrádala logiku. Učila jsem, studovala u toho vysokou školu a ihned po skončení vysoké školy jsem nastoupila do psychoterapeutického výcviku, který mi umožnil dělat moji vysněnou práci, za kterou jsem šťastná. Už v té době jsem potkala ženu, která mi nabídla práci lektorky primární prevence v oblasti poruch příjmu potravy, poté jsem začala pracovat v projektech v sociální sféře a více a více byla v kontaktu s klientkami, které trápila anorexie, bulimie, nízké sebevědomí a nevnímaly krásu a smysl života. V současné době pracuji jako psychoterapeutka s dětmi, rodinami a všemi, co jsou na rozcestí nebo ve svém životě v nějaké z oblasti zabloudili. Věnuji se také lektorské práci v sociální, pedagogické sféře a věnuji se také školení v malých a středních firmách. Práce s lidmi je můj náboj, moje radost, moje energie. Cesta k mému snu byla dlouhá, ale cenná, nelituji ani dne, který jsem věnovala studiu a práci, ve které působím téměř 16 let.
Čím vás práce tedy tak naplňuje?
Moje práce mi přináší radost. Může to znít jako naučená fráze, ale není tomu tak. Dává mi energii, čím více lidí přijde na moje školení, tím více cítím příval energie. Obdivuji sílu klientů jak v terapiích, tak na seminářích. Vidět a být u jejich posunů a vnímat, jak se ze smutku rodí nový úsměv. Lidé, kteří v životě někde ztratili štěstí ho znovu objevují. Lidské síla je zázračná a lidské příběhy jsou mnohdy až neuvěřitelné. To, co píše život opravdu nikdo na světě nevymyslí. Co klient, to originál. Je to neustále kreativní práce, nehrozí zde stereotyp, ba naopak. A to je to, co mě baví a naplňuje.
Je na ní něco zvláštního?
Ve své práci se věnuji jedné zvláštní věci, tedy myslím, že není zcela typická. Jedna z oblastí, které se věnuji, je hypnóza. Což je vlastně pomoc lidem skrze jejich podvědomí. Hypnóza zní tajemně, ale je účinná v mnoha úskalích dětí i dospělých. Tam, kde už rozum nic nezmůže, může pomoci právě ona.
Asi pracujete především se ženami – dokážete říct, co nejvíce ženy v současnosti trápí?
Nízké sebevědomí a oblast vztahů. Vztahy, vztahy a zase vztahy. Ty hýbou světem a jsou velmi pestré a různorodé, neustále nás zkouší, neustále nás trénují. Trénují, jak jsme na tom se sebevědomím, jak si vážíme samy sebe, jak si dokážeme ustát to, co říkáme. Sebevědomí, sebeláska, to je opravdu to nejdůležitější.
Takže když se nemám ráda, tak nemůžu být opravdu šťastná?
Ano, když nemám vybudován zdravý vztah sama k sobě, nepomůžeme mi nosit luxusní kabelku ani jezdit v nejnovějším modelu auta. Tohle všechno je pomíjivé. Žena bez sebevědomí, lásky k sobě, to prostě neumí nosit a mnohdy ta „obyčejná“ žena, co září štěstím, má krásného může, mnoho dalších nápadníků a super život. A některé ženy nad tímto kroutí hlavou, jak to, že právě ona. Vnitřní a vnější krása musí být v souladu. Jedna bez druhé nemůže zdravě fungovat.
A s čím jim můžete pomoci?
Práce se sebevědomím. Uzavírání starých ran z minulosti. Sebeláska. Sebeúcta. Sebehodnota. Přijetí vlastního těla takové jaké je. Vztahové věci ve všech podobách. Se ženami pracuji velmi často a témat je tisíce. Některá jsou podobná, některá originální, ale velkou propojku mají, a tou je VZTAH K SOBĚ, od kterého se vše odvíjí.
Co bychom měly udělat, abychom se staly dokonalými a inteligentními ženami?
Žena by neměla hledat krásu někde venku, nelpět na určitých kilogramech, nehrát roli někoho, kdo není. Měla by žít v souladu se sebou a vybudovat si zdravé sebevědomí, a tím pádem i zdravé vztahy. Největším zabijákem je se stylizovat do někoho, kdo se mnou nemá nic společného. Ženy se bojí být autentické, samy sebou, bojí se ohrožení.
Jakého ohrožení?
Ženy se snaží šněrovat do nějakých měřítek, tabulek a podle toho se snaží plnit očekávání druhých. Ano, naše společnost je krutá a lidí v ní také umí být krutí. Ale ustát veškeré požadavky okolního světa lze jen jedinou cestou. Naučit se přijímat taková jaké jsem a to, co mi nevyhovuje, tak na tom pracovat. Nestát na místě a nestěžovat si na život. Inteligentní žena ví, že je autorkou svého života a přes radosti i strasti jde vpřed, stále se učí a těší se na každý nový den. Tohle je vlastní každé ženě, pokud tedy chce. A chápu, že jsou situace, kdy je to složité, ale v tom případě není na škodu požádat o radu, o pomoc, ať už je to kamarádka, terapeutka, koučka nebo cokoli, co mi vrátí zase úsměv a radost do života.
Co je v životě ženy podle vás nejdůležitější?
Myslet na sebe. Ženy často myslí na ty druhé, pečují o děti, o partnera, o ty druhé, naplňují očekávání a sebe kladou na poslední místo. Pak jsou zničené, bez energie, přicházejí o cenné vztahy a zůstávají ve smutku. Pro ženu je důležité mít v souladu vnitřní a vnější krásu, pečovat o ni. O krásu těla i duše, starat se o vnitřní pohodu. A je také důležité mít oporu, cítit být milována. Nejsem zastánce toho, že žena vše zvládne sama, že je silná, nikoho nepotřebuje atd. Pro ženu je důležitý i muž, pocit bezpečí, opory, pocit, že jsem přijímána a milována.
Co vás naplňuje ve volném čase, jak relaxujete?
Miluji jarní a letní měsíce a přímo zbožňuji jízdy s přítelem na motorce. Vnímat krajinu se vším všudy, být spjatá s přírodou. Jakmile sednu na motorku, moje hlava vypíná a můžu říci, že jsem tady a teď. Stejně tak si užívám vodu ve všech podobách a nesnesitelné horko s příjemným drinkem v ruce a milovanými lidmi kolem sebe. Mám ale ráda i samotu. Jelikož denně pracuji s lidmi, dokáži si užít sama den ve wellnessu nebo prožít den s knihou v ruce na zahrádce. Jak říkám, jsem požitkář. Potřebuji život, kde jsou zážitky, i ty malinkaté, které nestojí velké peníze.
Web: www.terapie-mucalova.cz
FB: Mgr. Lucie Mucalová
