Ředitelka Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, první místopředsedkyně Senátu Parlamentu České republiky, ale i matka, babička, kamarádka. Žena s velkým přehledem i srdcem, kde se najde místo pro každého, kdo si jej zaslouží.  Dáma, jejíž motto převzaté od Gándhího zní: „Udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu.“  Stále usměvavá a neuvěřitelně vstřícná žena – Miluše Horská.

Jste velmi vytížená žena. Prozraďte nám, jak se dají všechny vaše aktivity skloubit se soukromým životem?

Většinu mého času pohlcuje veřejný život. Přiznám se, že žiju s diářem. Veškeré svátky a většinu volna mám pracovní. Ladění soukromého a veřejného života je pro mě asi ta nejobtížnější věc.

V takovém závalu práce je určitě nutné pečovat nejen o fyzické zdraví, ale hlavně o to duševní. Máte nějaké rituály, nebo máte pro čtenářky radu, jak o své duševní zdraví pečovat?

Zařadila jsem do života pohyb a mám dvě vnučky. Občas vyrazím s kamarádkami meditovat i na několik dní. Už více než třicet let máme skvělou partu. Jsou to chvíle, ve kterých „odkládám hlavu“.

Kde žena bere sílu a energii? Muž, když přijde z práce, často jen usedne k večeři, pak k televizi a pivu, žena po příchodu z práce stihne spoustu dalších aktivit.

Myslím, že to funguje pro ženy i muže podobně a spočívá to v tom, jaké zpětné vazby se vám dostává. Činnosti, které dělám, jak ve veřejném, tak v osobním životě, mě právě díky pozitivní odezvě nabíjí energií. Největší vzpruhy se mi samozřejmě dostává v mé škole, kde jsem pro děti stále Míla, tady všechny problémy odplavou jako horská bystřina :-).

U tématu zdraví ještě zůstanu, protože to je vám blízké. Četla jsem, že jedním z vašich snů byla jezdit v sanitce. Vlastně vaše zaměření – od pedagogiky až po speciální pedagogiku – se týká zdraví a pomoci lidem. Kdybyste nepůsobila v politice, kde byste samu sebe viděla?

Kdybych nepůsobila v politice, viděla bych se nejraději u vnoučat. Pozorovat, jak vyrůstá nová generace, je něco neuvěřitelného. Politika, pokud má pomáhat, ovšem také znamená být na správném místě. To je důvod proč jsem do ní šla po vybudování kariéry, kdy už má člověk know how v určité oblasti. Přiznám se, že bych s velkou chutí cestovala do zemí třetího světa, kde má lidská sounáležitost jinou podobu než v západních civilizacích. Nyní, po svých životních zkušenostech, bych si však profesně vybrala stejně.

Jako ředitelka školy Svítání se potkáváte s lidmi s nejrůznějšími příběhy a zdravotními indispozicemi. Je těžké si takovou práci nenosit domů?

Je to těžké, ale ne proto, co máte možná na mysli. Není to zdravotní postižení, kvůli kterému bychom naše žáky a klienty litovali. Někde bůh dává, jinde bere. Často mají jedinečné nadání a úplně jiný náhled na život. Dokonce i zaměstnanci soukromých firem se k nám chodí učit tomu, čeho se jim v dnešním uspěchaném světě nedostává. Co mě ovšem nenechává v klidu je to, že hendikepovaní lidé nemají stejnou startovací čáru a těžko shánějí uplatnění. Dá se říct, že při hledání jejich smyslu života, jsem našla ten vlastní. Takovou práci si nejde nenosit domů, je vaší součástí.

Mají muži rádi inteligentní ženy? A nemyslím tím jen ženy rozumné, studované. Dá se říct, že dnes už ženy mají lepší postavení na trhu práce. Nejsou už vnímány jen jako hospodyně a matky, ale i jako kolegyně a nadřízené. Měla jste někdy v práci podobný problém?

Myslím, že muži mají rádi inteligentní ženy, ne vždy je ovšem ustojí po svém boku. Úspěšná žena to má oproti mužům obtížnější. Musí toho více odpracovat, dobře vypadat a často má na bedrech i péči o rodinu. Ve škole jsem obklopena ženami, takže jsem zde nikdy podobné problémy nezažila. V politice ale často vidím, že muži neberou ženy jako sobě rovné.

Často slýcháme argument, že žena nemůže být ve vedoucí pozici, protože se jí nemůže plně věnovat, ať už kvůli péči o domácnost nebo o děti. Vaše práce je 24/7, přesto jste zvládla domácnost, rodinu, možná najdete i čas odpočívat. Co muži dělají špatně, že totéž nezvládnou?

Nikdo to po nich zřejmě nevyžaduje. Muži se do této situace dostávají výjimečně, ale nepodceňovala bych je. Spousta z nich dokáže péči o děti dobře zvládat. Možná hledají v dnešní moderní rodině stále své místo. Je dobré být si vzájemně „parťáky“. Myslím, že je stejně na nás, na ženách, jak se své nové, netradiční role, muži chopí.