Éčka, ztužené tuky, umělé přísady – to vše denně konzumujeme, aniž bychom věděli, co přesně to s naším tělem dělá. Naučte se číst etikety a vyhněte se těm nejškodlivějším přísadám v potravinách.
Pokud máte to štěstí a jíte jen jídlo, které si vypěstujete na zahradě bez použití pesticidů, pak máte skvělou šanci, že se potravinářským přidaným látkám vyhnete. Aditiva přidávají a zlepšují potravinám chuť, barvu a prodlužují trvanlivost. „Bohužel se stále málo mluví o negativním vlivu některých látek na lidské tělo. Každý by si měl udělat při nákupu čas a vědět, co hledat a čemu se při vyhnout,“ říká nutriční specialistka Kamila Novotná ze Světa zdraví.
Jak se vyznat v etiketách?
Ač je to k nevíře, tak dnešní potraviny obsahují mnoho chemických a škodlivých příměsí, jako například zbytky pesticidů nebo antibiotik. „Ty jsou ale součástí výchozích surovin, a proto je ve složení od výrobce nenajdeme,“ vysvětluje specialistka. Vyhnout se jim tak je v podstatě zcela nemožné. „Naopak látky, které do potravin dodává výrobce během zpracování, na obalu být uvedeny musí. Právě tady máte velkou možnost odhalit problematické látky a těmto potravinám se úplně vyhnout,“ dodává odbornice. Také často v obchodě bádáte, jak přečíst etikety, aby vám nic neuniklo? Není to tak složité. Hned v první řadě platí pravidlo, že čím méně surovin bylo k výrobě produktu použito, tím lépe. Obezřetní buďte ve chvíli, kdy je složení výrobku delší než váš nákupní seznam. Ačkoli si tím možná prodlužujeme dobu nakupování (alespoň zpočátku, než objevíme ty správné potraviny), neměli bychom do košíků vkládat potraviny bezmyšlenkovitě.
Příklad:
Čokoláda: neberte výrobky, u kterých je ve složení výrobku na prvním místě uveden cukr, rostlinný tuk a někdy až na konci kakaové máslo a kakao.
Šunka: vybírejte takové, které obsahují zhruba 95 % maso, sůl a koření. Je jisté, že u šunky, která bude obsahovat jen kolem 60 % masa, bude chtít výrobce chybějící procenta doplnit něčím, co vzhled a chuť šunky dostatečně nahradí. Složení tak bude mnohem delší (a nebezpečnější).
Dalším pravidlem je, že ve složení potravin se uvádějí všechny složky v sestupném pořadí. „To znamená, že je na prvním místě ta surovina, které výrobek obsahuje nejvíce,“ varuje Novotná. K tomu se pak přidává ještě jedna povinnost výrobce. Pokud je nějaká surovina uvedena v názvu výrobku nebo vyobrazena na obale, musí být ve složení uveden i její procentuální podíl.
INTELIGENTNÍ ŽENA ZJISTILA:
Složení nemusí být uváděno u jednosložkových potravin, balených vod bez příchutě s označením sycené a u kvasného octa? Dále také u sýrů, másla, kysaného mléka a smetany, pokud k nim nebyly přidány jiné složky.
Rozdíl „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“ a další
Na první pohled, asi stejně jako většina lidí, rozdíl nejspíše nevidíte. Ale ze zákona je jasně dané, kde mohou být tyto nápisy použity a jak s nimi po uplynutí dané lhůty nakládat. V případě označení „spotřebujte do“ je nutné potravinu do data uvedeného na obale spotřebovat a dle zákona se nesmí nikdy dále prodávat. Toto označení nesou například mléčné výrobky. Jiné je to s druhým označením. Tyto potraviny (rýže, koření) mohou být po datu trvanlivosti dále prodávány, ale musí být zdravotně nezávadné. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost přebírá po ukončení trvanlivosti prodejce. Zároveň je nutné si uvědomit, že po tomto datu již výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. „Co se týče energetické hodnoty výrobku, ta nemusí být u všech potravin uvedená. Musí být uvedena u potravin, které deklarují, že jsou dietní, vhodné pro hubnutí nebo se sníženým obsahem energie,“ vysvětluje nutriční specialistka.
Bojíte se „éček“?
Je až s podivem, že v jednom výrobku můžeme najít (mnohdy zbytečně) až desítky potravinářských aditiv. Je dobré říci, že ne všechny tyto látky jsou škodlivé nebo nebezpečné, přesto je však namístě otázka, zda je nutné je do potravin přidávat. „Přestože označení „éčka“ v lidech automaticky vyvolávají negativní postoj, nemusíte se bát úplně všech. Existují škodlivá, ale i úplně nevinná éčka. Mnoho z nich je naprosto neškodných. Třeba přírodní barviva, jako je kurkumin E100 (přírodní žluť) nebo E160a karoten (přírodní oranž). Své éčko má i kyselina askorbová E300, což je vlastně vitamin C, i pektin E440, obsažený v marmeládách. Na druhé straně existují i „éčka“, kterým byste se měli razantně vyhýbat a která by se ani neměla v potravinách objevovat. Mezi rizikové patří např. aspartam E951, cyklamáty E952, dusitan sodný E250 nebo potravinářská barviva E122, E124 a E129 a další. Řešením je poznamenat si ta nejhorší z nich a při nákupu se trochu více zaměřit na etiketu,“ říká Ing. Monika Bartolomějová, hlavní nutriční specialistka Světa zdraví.
Druhý díl článku si můžete přečíst zde.
