Postupy přikrmování se mění tak často, že se maminkám často stane, že u druhého dítěte jim dětská lékařka poradí něco jiného než u toho prvního. Když se podíváte do záznamů svých maminek, které si o nás často pečlivě vedly a dodnes schovávají, možná se zděsíte, když si přečtete, že ve věku tří týdnů jste dostali pomerančovou šťávičku a ve dvou měsících zeleninovou polévku do lahvičky. Jaká doporučení jsou v současné době považována za ta nejlepší?
Na to, kdy s nemléčnou stravou začít, existují dva protichůdné názory. Jeden z nich tvrdí, že ideální je začínat s příkrmy včetně potenciálních potravinových alergenů až po ukončeném 6. měsíci věku, především u kojených dětí. U nekojených dětí se, pokud dítě prospívá, v tomto přístupu doporučuje vyčkat ukončeného 5. měsíce. Tento názor podporuje například i české ministerstvo zdravotnictví: „Výlučné kojení do ukončeného 6. měsíce následované pokračováním v kojení spolu s odpovídající komplementární výživou dle potřeb dítěte do 2 let i déle je třeba považovat za optimální výživový standard pro dítě, který je v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO), Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) a Britské poradní vědecké komise pro výživu (SACN). Dosud nebylo prokázáno, že by včasná senzibilizace alergeny obsaženými ve stravě snižovala riziko vzniku alergických onemocnění či celiakie u dítěte. Není proto důvod, aby dětem, které prospívají, byl doporučován kontakt s potenciálními potravinovými alergeny a potravinami s lepkem před ukončeným 6. měsícem věku.“
Názory se neshodují
Druhý názor využívá poznatky o tzv. imunologickém okně, které nastává mezi 4. a 6 měsícem věku, a ve kterém by dítě mělo ochutnat malé množství alergenů, jako jsou vejce, obilniny, ryby, kravské mléko či ovoce. Mělo by to, ideálně spolu se současným kojením, působit preventivně nejen proti přecitlivělostem a alergiím na tyto potraviny, ale i proti alergii na pyly či roztoče v pozdějším věku. Pokud podle tohoto doporučení zavádíme do stravy před 6. měsícem věku alergen, vždy začneme s velmi malou dávkou (dvě nebo tři lžičky obilné kaše atd.) a teprve tu postupně zvyšujeme. „Komplementární výživa kojence by se měla realizovat mezi 4M až 6M věku. A to bez souvislosti s kojením, optimálně ještě v době kojení (plného nebo částečného). V této době, které se říká „imunologické okno“ nebo lépe „okno imunologické tolerance“, by se měly postupně zavádět všechny základní potraviny, včetně bílkovin živočišných mlék (ml. výrobky), vaječného bílku, lepkových obilovin a ryb,“ je stanovisko alergologů uvedené v materiálech Pracovní skupiny dětské gastroenterologie a výživy ČPS pro výživu kojenců a batolat. Ve stejných materiálech se ovšem konstatuje, že se alergologové a pediatři neshodnou.
Dejte na pediatra
Co si tedy vybrat? Přístup, který je vám bližší a pediatr vám jej doporučí právě pro vaše dítě. Pokud stále váháte, vhodným kompromisem může být začít podávat příkrmy například po 5. měsíci věku a do 6. stihnout některé z alergenů zavést nebo alespoň jednorázově ochutnat. Nebo pojmout jídlo v tomto období nikoliv jako příkrm, který by měl brzy nahradit celou porci, ale jako „legraci“, nechat dítě občas ze lžičky olíznout kaši či jogurt nebo ovocné pyré a s „vážně míněnými“ příkrmy začít až po 6. měsíci. Pozor ovšem u dětí s alergickou zátěží v rodině. Ty sice mohou alergeny také testovat, ale se zvýšenou opatrností a vždy pod „taktovkou“ dětského lékaře.
A jakým příkrmem začít? Dříve se striktně doporučovalo začínat vařenou mrkví, dnes ale najdeme mnoho maminek, které začínají jinak. Jednou z nevýhod mrkve je, že u citlivějších dětí může zapříčinit zácpu. Vhodnou zeleninou pro začátek je například i pastiňák, dýně či brambor. Najdeme i maminky, které jako první příkrm podají jablko či mléčnou obilnou kaši. Oba pokrmy jsou vhodné, problém ale může nastat se sladkou chutí příkrmu – některé děti poté odmítají zeleninu. Mnoho dětí ale i tento postup zvládne bez problémů. Pokud tedy dítě mrkev zatvrzele už čtrnáct dní plive, zkusit ji ochutit a přisladit jablkem, nebo to vzít za jiný konec a zkusit nabídnout večer mléčnou kaši.
Pokud dítě dobře snáší jedno druhovou zeleninu, může se po několika dnech začít kombinovat více druhů. Maso, libové a jemně pomleté, se přidává cca po měsíci od první zeleniny a zpočátku se dává jen jednou nebo dvakrát týdně. Nakonec by se mělo podávat šestkrát týdně (stačí ale i 4x týdně). Jednou týdně se místo něj dává vaječný žloutek. Některé maminky čekají s dalším příkrmem až do chvíle, kdy oběd nahradí polední mléčnou dávku. Maminky nejedlíků, kteří celou skleničku příkrmu nesní třeba dlouhé měsíce, zavádí kaši k večeři a ovoce k svačině už dříve a po jídle vždy dokojí nebo dokrmí umělým mlékem.
Jaká jsou pravidla?
Závazných pravidel je jen několik. Vždy začít s malým množstvím, nabízet, ale nikdy nenutit, na plnou dávku oběda, svačiny či večeře se dítě nedostane dříve než za 2 až 4 týdny. Nové potraviny, zvláště alergeny, zavádět opatrně, jednotlivě a vždy 3 dny vyčkat, nenastane-li reakce. Jogurt se zavádí zpravidla okolo 8 až 9. měsíce věku jako čtvrtý druh příkrmu po zelenině, kaši a ovoci. A to bílý, nedochucovaný a co nejkvalitnější. Klasický jídelníček dítěte, které brzy oslaví rok, pak zpravidla vypadá nějak takto: K snídani umělé mléko či kojení, k přesnídávce ovoce, k obědu maso a zelenina, k odpolední svačině jogurt, k večeři mléčná obilná kaše a před spaním opět mléko. „K večeři jsou kromě kaší vhodné i lehce stravitelné husté zeleninové polévky či vývary,“ doplňuje nutriční specialistka Lenka Balcarová.
I když se dostaneme na 5 či 6 jídel denně a dítě začíná jíst v našich očích „normálně“, pozor na některé chyby. „Batole není malý dospělý, má své specifické požadavky, velmi rychle roste, potřebuje např. více železa, vitamínu D i více tuku, důležité je i mléko (vhodné je samozřejmě kojení) či mléčné výrobky, pokud na ně dítě nemá nesnášenlivost. Velmi důležité je dát si pozor na sůl, včetně soli v pečivu, daleko více je jí v rohlících než v kvalitním kváskovém chlebu. Ledviny dětí dozrávají až ve 12 letech. Navíc především malé děti mají výrazně vyšší vnímání chutí, než dospělí. Nedosolujte. Stejně tak cukr není potřeba, děti vnímají přirozeně sladkou chuť, která je obsažena v původních potravinách (obilovinách, ovoci…) mnohem intenzivněji. Ale platí to jen do doby, než jim začneme podávat oslazené pokrmy či nápoje,“ podotýká Balcarová.
„Vlákninou by se v jídelníčku mělo šetřit, děti jí potřebují daleko méně, mají citlivá střeva. Určitě nepodávejte celozrnné výrobky, z příloh spíše rýže, brambory, jáhly, z pečiva kváskový chléb. Ovoce a zelenina je ideální sezónní, cca 2 až 3 malé porce denně. U zeleniny stále preferujte vaření v páře. Jako zdroje železa se nebojte občas kuřecích jater a červeného masa. Vitamin D dodá sluníčko, dále je ve žloutku nebo v lososovi, ten poslouží i jako zdroj zdravých omega 3 tuků. Používejte kvalitní oleje, z našich především řepkový, střídat můžete s olivovým či s máslem. Nezapomínejte na tekutiny, malé děti mají větší potřebu tekutin než dospělí, a to cca 100ml/1kg váhy (včetně jídla či mléka),“ doplňuje.
Trpělivost a ještě jednou trpělivost
A ještě několik poznatků k tomu, jak příkrmy nabízet. Vždy dbejte o příjemnou atmosféru a klid. Krmte dítě v židličce, nebo, pokud ještě nesedí, v lehátku či autosedačce. Zpočátku buďte hodně trpěliví, dítě si pokrm ze lžičky neumí vzít, a to, že jej plive, ještě neznamená, že mu nechutná. Novou chuť také musí zkusit vícekrát, až 12x, aby jí přijalo. Nikdy „neběhejte“ za dítětem se lžičkou po bytě, nepouštějte mu ke krmení pohádky, neučte ho špatným návykům, které budete později špatně odbourávat. Stolujte společně, učte ho soustředit se na jídlo, půjčte mu na zabavení jeho vlastní lžičku, ať ji zkouší samo olíznout, vlastní mističku a podobně, ale nikdy ne hračky, k jídlu nepatří. Pokud dítě pokrm nechce, zkuste ho nabídnout v jiné úpravě, jezte s ním, zkuste jídlo nabídnout vícekrát, než to s konkrétním pokrmem vzdáte. Dítě k jídlu opakovaně povzbuzujte, ale nenuťte ho dojíst. Hlídejte spíše množství za celý den než jednorázově, ale jen velmi orientačně. Zdravé dítě si vezme, co potřebuje, a prospívání pravidelně bedlivě hlídá váš pediatr, tedy obavy většinou – u zdravých dětí – nejsou na místě.
