Čím dříve je onemocnění diagnostikováno, tím snadnější je následná léčba. Vnitřním orgánům škodí cukrovka totiž dávno předtím, než se projeví naplno, což teprve většinu nemocných přivede k lékaři.

Mezi typické příznaky rozvinuté choroby patří pocity velké až neuhasitelné žízně, sucha v ústech, únavy, pocení a malátnost, nadměrné močení, svědění kůže, trávicí a střevní problémy, časté plísňové infekce a mravenčení v nohách. V době, kdy se objevují tyto typické příznaky, však už dávno běží sice nebolestivé, ale nevratné změny na cévách a vnitřních orgánech. Problém je v tom, že proces, kterým cukrovka organismu škodí, propuká až deset let předtím, než se objeví první zjevné příznaky nemoci. V případě podezření lékař provede krevní testy a stanoví hladinu cukru v krvi.

Fakta:

  • Normální hladina glykémie je 4–5,6 mmol/l. Ta se zjišťuje pomocí glukometru. Zjistí-li se vyšší hladina glukózy, pacient musí podstoupit ještě další vyšetření, která mají za úkol zjistit, zda slinivka vůbec tvoří inzulín
  • Diabetikům pak slouží také orientační domácí přístroje, které zjišťují hladinu cukru na základě jedné kapky krve.
  • V současné době je také novinkou přístroj, který rozpoznává již prediabetes z pohledu do oka pacienta.
  • V těhotenství žena dochází na tzv. orální glukózový toleranční test. Ten spočívá v podání glukózového nápoje a následném odebírání vzorku krve v určitých časových intervalech.

Riziko cukrovky

Oba typy cukrovky jsou dědičné. Navzdory předpokladům je větší riziko u cukrovky 2. typu, která vzniká v pozdějším věku a jednou z příčin vzniku je nezdravý životní styl. V tomto případě jde o tzv. polygenní dědičnost, tedy takovou dědičnost, která je podmíněna hned několika geny. Zároveň je tato dědičnost ovlivňována i vnějšími faktory, konkrétně u diabetu jde o způsob výživy. Riziko v takovém případě není přesně vyčísleno. Přesto odhadem má-li tento druh diabetu jeden z rodičů, riziko vzniku onemocnění u dětí je 33 %, trpí-li oba rodiče, riziko dosahuje až 75 %. Dědičná je i cukrovka 1. typu. V případě, že bude mít onemocnění jen jeden rodič, riziko, že ho zdědí i potomek však není velké. V případě matek jde o zhruba 3 % riziko, u otců je riziko mírně vyšší, okolo 7 %. Na 30 % stoupá riziko dědičnosti onemocnění v případě, že má dítě nemocné oba rodiče.

Prevence má svůj smysl

Ideálním řešením je cukrovku vůbec nedostat. Bránit se jí, dokud je ještě čas. V případě, kdy již k onemocnění došlo, je dobré kombinovat standardní léčbu a upravit životní styl. Důležitá je tedy výuka populace již od útlého věku ve smyslu „výchovy ke zdraví“. V prvé řadě přichází na řadu primární prevence, se kterou mohou pomáhat i odborníci specializovaných poraden. Světové lékařské společnosti potvrzují, že přístup center primární prevence zdraví, kterou kontroluje odborná, tedy lékařská rada, má svoje oprávnění. Podle názoru American Diabetes Association (ADA) jsou totiž změny ve skladbě stravy a redukce hmotnosti spolu se cvičením významnou součástí léčby diabetu. Porucha glukózové tolerance se často objevuje právě u lidí s nadváhou. Nadměrné množství tuku vede k inzulinové rezistenci, která znamená náběh na cukrovku. Tyto stavy mohou samotné diagnostikované cukrovce předcházet klidně o 10–20 let dříve.

Neléčená cukrovka je problém

Nesprávně léčené onemocnění může způsobit velmi závažné zdravotní komplikace. Mezi akutní patří hypoglykemický šok nebo diabetické kóma. Další komplikace jsou označovány jako chronické a vznikají až po několika letech trvání cukrovky. Jsou to vysoký krevní tlak, kardiovaskulární nemoci jako je ateroskleróza či jiné srdečně-cévní choroby, angina pectoris, infarkt myokardu nebo náhlá cévní mozková příhoda, dalším závažným problémem je diabetická noha (postižení cév v dolních končetinách, které může vést až k odumření tkání a amputaci končetiny), onemocnění ledvin, poškození zraku a také problémy s onemocněním dásní a zubů. Cílem léčby je udržení normální hladiny cukru v krvi, komplexní léčba doprovodných příznaků, prevence akutních i chronických problémů a zlepšení kvality života pacientů. Vždy jde o spolupráci lékaře v diabetologické poradně s pacientem, protože správné hladiny cukru v krvi lze dosáhnout kontrolovaným přísunem správných potravin a dostatečnou fyzickou aktivitou. V případě, že tato léčba nestačí, je nutné přidat léky nebo podávat hormon inzulín. Inzulín je základním lékem u cukrovky 1. typu.