Stres je reakcí našeho těla, kterou nás příroda vybavila k přežití. Zrychlí se nám tep, vyschne v puse, zmobilizují se naše síly a energie, náš mozek začne „pracovat na větší obrátky“. V minulosti to bylo velmi užitečné. Umožňovalo nám to rychle vyhodnotit, zdali je nepřítel nad naše síly a utečeme, nebo se s ním pustíme do boje.
Pro boj či útěk nás stresová reakce vybavila koncentrovaným přílivem síly a energie. Když byl potom problém vyřešen, člověk si – pokud nebezpečí přežil – u ohně vydechl a jeho tělesné funkce se vrátily do normálu. V tom posledním tkví problém stresu v dnešní době. Před šéfem nemůžeme ani utéct, ani s ním bojovat. Totéž platí o našem zdraví, zdraví rodiny, problémech s financemi a jiných problémech dnešní doby. Stane se proto, že kýžená doba oddechu a návratu do normálu dlouho nenastává a stres nás válcuje dlouhé týdny v kuse. Na to samozřejmě naše tělo stavěno nebylo. Takže zatímco krátkodobě nám stres může pomoci večer před pracovním termínem, abychom překonali lenost a mobilizovali mozek a kreativitu, dlouhodobě nás doslova ničí.
Distres škodí, eustres prospívá
Platí to pro takzvaný distres, tedy škodlivý, negativní stres. Ten pozitivní, zvaný eustres, který prožíváme třeba ve chvílích vítězství v závodu a podobně, je naopak zdravý. Distres nám ale působí zdravotní problémy. Klasické příznaky jsou spojeny s bolestí a ztuhlostí různých částí těla, typicky zad, beder atd. Ne nadarmo se říká, že člověk toho má „na bedrech“ naloženo mnoho nebo že něčeho máme „až po krk“. Jsme celí v křeči a ztuhlí, bedra a šíje bolí. To se odrazí na kvalitě našeho spánku, který narušuje i neustále probíhající mozková aktivita. Špatně a dlouho usínáme, jsme posléze nevyspalí. Spirála se roztáčí naplno. Nedostatek spánku zhorší vzhled naší pleti, vede k únavě, kterou řešíme rychlou energií ze sladkostí, tloustneme, nelíbíme se sami sobě a způsobujeme si tak další stres. Zhorší se nám nemoci pleti, například ekzém nebo akné, což nás opět – jak jinak – v době zaměřené na vzhled stresuje. Trpíme na pálení žáhy ze stresu samotného i ze špatné stravy a životosprávy. „Zaděláváme“ si také na žaludeční vředy. Škodíme i svému srdci, v extrémním případě si snadno můžeme přivodit třeba infarkt.
Samotářské, depresivní chování
A jak se člověk, na kterého působí dlouhodobý stres, chová? Je podrážděný, cokoliv, co nejde podle plánu, jej rozhodí. Vadí mu společnost jiných lidí. Neporadí si ani s problémy, na které by stačit měl či na ně dříve stačil, a utápí se v pocitech napětí, nejistoty a neúspěchu. Stres může být i spouštěčem deprese.
Jak se stresu postavit?
A jak bychom se měli devastaci našeho zdraví vyhnout, pakliže jsme dlouhodobému stresu vystaveni? Většiny stresorů se pravděpodobně zbavit nemůžeme, i když zajisté stojí alespoň za pokus zmenšit jejich počet či naléhavost. Položme si otázky, zdali bychom ve svém oboru a rozumném rozpětí finančního ohodnocení nemohli najít klidnější práci, zdali by našim dětem nestačilo méně kroužků, aby nebyla rodinná logistika tak náročná, zdali bychom neměli zajít na preventivní prohlídky k lékařům a zmenšit tak svůj strach ze závažných chorob a podobně. Skutečnostem, se kterými nemůžeme nic udělat, se musíme postavit. Některé problémy se vyplatí co nejlépe si rozumově zanalyzovat, říci si, co nejhoršího se může stát, a připravit si scénář, co budeme dělat, pokud se tak stane. To nás může uklidnit. (Například – pokud se moje problémy se spolupracovníkem vyhrotí, nebudu se trápit, podám výpověď a budu mít dva měsíce na hledání práce. S mojí praxí a při současné malé nezaměstnanosti by neměl být problém si něco najít. Vlastně bych si mohl zaktualizovat životopis a odpovědět na nějaké nabídky, třeba by se našla zajímavá nabídka už teď.) Ani tento přístup nám však někdy nepomůže. Pak už zbývá jedině zaměřit se na uvolnění a relaxaci. Zkusit můžeme jógu, procházky na čerstvém vzduchu, aromaterapii nebo terapii pomocí bylinkových čajů. Mnoho lidem uleví od stresu sauna nebo vodní masáže, přičemž obojí je v dnešní době už dostupné k pořízení i do domácích podmínek.
